Košer jídlo na vašem svátečním stole

Jistě jste už někdy slyšeli výraz „košer“. Asi tušíte, že pochází z židovské tradice, ale víte, co doopravdy košer znamená? To a ještě další tajemství židovské kuchyně vám poodhalí následující řádky.

Co je košer

Tak co tedy znamená košer? Samotné slovo má prapůvod v hebrejštině a ve velmi zjednodušeném významu se jedná o soubor vhodných a rituálně čistých stravovacích zvyků v judaismu.  Prostě o to, co je a není vhodné v souvislosti s gastronomií dělat. Co je a co není čisté, určuje tzv. kašrut a seznam košer potravin je každý rok aktualizován a zveřejňován i na internetu.

Když se nad souborem čistých a nečistých potravin, jídel a rituálů zamyslíme, tak dojdeme k tomu, že Židé si prostě rádi užívají života, ale tak, aby nikomu neubližovali.  Jídlo pro ně není jen palivem pro tělo, ale má také velký duchovní rozměr. Přestože neznalci židovskému vyznání často vyčítají, že je kruté, ve skutečnosti je to naopak. Židé přistupují ke všem potravinám s velkou úctou a respektem, a vyznávají pravidlo co nejhumánnějšího zabíjení zvířat, a to pouze pro obživu.

Velmi důležitá je pro ně krev, Židé věří, že v ní sídlí duše. I ve chvíli, kdy nějaké zvíře zabíjejí, přistupují k celému procesu rituálně, snaží se jej provést co nejrychleji a ohleduplně. To je také důvod, proč rituální porážku může provádět pouze speciálně vyškolený řezník.

Velmi přísná pravidla u ortodoxních Židů platí v případě křížení potravin. To totiž košer nebývá. Zejména, co se týče kombinace masa, mléka a potravin rostlinného původu. Pokud se vaří v nádobě maso, není možné v ní (ani po standardním umytí) vařit mléko. Toto pravidlo pochází z výkladu z Tóry, židovských posvátných textů, kde stojí: „Nebudeš vařit mládě v mléce jeho matky.“

Z toho si rabíni vyvodili, že není možné upravovat košer maso společně s mlékem. Je proto nutné oddělovat nádobí (i příbory) pro přípravu a konzumaci masa a mléka nebo ho rituálně očistit. To se děje stejným způsobem, jako bylo znečištěno – tedy pokud se v hrnci vařilo maso, očistí se opět varem – stačí ho ponořit na pár minut do vroucí vody. 

Pravidla, která se neporušují

Židovská kuchyně má spoustu specifik, která mohou neznalcům připadat příliš komplikovaná. Ve své podstatě se ale řídí pravidlem „jste to, co jíte“. Proto je na jídelním stole zakázáno vepřové maso (vepříci se válejí v bahně a jsou nečistí), nesmí se míchat mléčné výrobky a maso, až na výjimky se nesmí konzumovat hmyz (proto Židé věnují maximální pozornost mytí salátů). Čeho se naopak může jíst neomezené množství, jsou přežvýkavci, drůbež, ryby, ovoce a zelenina. 

Jestli dostanete chuť uspořádat party v židovském stylu, určitě si nechte poradit. Košer potraviny už sice nakoupíte i u nás, ale přešlapu se dopustíte velmi snadno. Ideální bude zkonzultovat svoje plány buď s rabínem nebo cateringovou firmou, která má se specifiky židovské kuchyně zkušenosti. Pokud budou Židé vašimi hosty, počítejte s tím, že aby byly připravené pokrmy košer, musí na jejich přípravu dohlížet Žid. 

Židovské stolování v praxi

Domov je nade vše. To je heslo, kterým se Židé v každodenním životě řídí, a domov je pro ně místem, kde žijí, odpočívají, oddávají se náboženským rituálům a samozřejmě také stolují. Samozřejmě se spolu nekombinují zakázané potraviny, tedy třeba maso a mléko (mléko by se mělo pít s odstupem 6 hodin po konzumaci masa). To platí i pro vzájemnou přítomnost nekombinovatelných pokrmů na jednom stole. Platí, že žádné jídlo nemůže být konzumováno, dokud není požehnané. Aby to nebylo jednoduché, jídlu se žehná před konzumací i po ní. Chléb a víno jsou tak důležité pokrmy, že si zaslouží vlastní požehnání navíc. 

Židovské zvyky jsou sice složité, ale ve své podstatě plně souzní se základní podstatou židovství – respektem ke všemu. 

Proto také platí, že u stolu by se mělo hovořit pouze o důležitých a významných věcech, že pokud udělá váženější spolustolovník v jídle pauzu, musí ji udělat i ostatní, ale také se respektuje jídlo. Nesmí se jím nijak házet, krmit jím domácí zvířata a přesně dané jsou i takové detaily, kolik loků je potřeba k vypití sklenice vína – jeden je málo (člověk je pak označen za pijáka), tři jsou moc (to už je známka vybíravosti) a ideální jsou proto dva.